Jdi na obsah Jdi na menu

Návrat ledňáčků

8. 5. 2018

Píše se 4 duben roku 2018.
Včera odpoledne  po práci jsem sbalil aparát, stativ, skočil do pažouta a vyrazil k nejmenované říčce. Vylezl jsem z auta a vydal se směrem ke břehu, kde mám již přes tři roky udělaný nenápadný, malý kryt pro nerušené pozorování a fotografování ledňáčků. Kryt jsem stavěl v zimním období, kdy je na řece pusto a prázdno. Všude kolem se rozléhal jarní zpěv sýkorek, budníčků a pěnic černohlavých a dalších drobných pěvců. Napínal jsem sluch, zda nezaslechnu ono vysoké pískání "létajícího drahokamu". Nic. Pomalu se tedy soukám do krytu, lámu si nohy pod sebe, ustavuju stativ, nasadím na něj foťák a vysunu objektiv skrz maskovací síť. Všude kolem je až na drobné pěvce  podezřelý klid. Začínám mít obavy, zdali se sameček, který zde ještě před deseti dny pobýval, nepřesunul někam jinam. Jak se později ukázalo, nebyl jsem daleko od pravdy. Asi po dvaceti minutách najednou z nory vystřelila modrá šmouha a se svým typickým "písk, písk" se usadila na nedalekou větev. Ostřím na ni a hledím na nádherného, krásně zbarveného samečka! Jeho jasně oranžové nohy svítí do dálky. Sedí na větvi, zobák do jedné třetiny od hlíny. Je to jasné, čistí a hloubí noru. Nedaleko bude i samička. Nakoukl jsem pod noru, je tam již pěkná hromádka hlíny smíchaná se zbytky rybích kostí. Jsou to pozůstatky rybek, jimiž předchozí nájemníci v loňském roce krmili své mladé. K tomu se váže i jedna zajímavost: ledňáčci kosti a ploutve, prostě nestravitelné zbytky ryb, občas vyvrhují. A právě v době hnízdění je používají jako "podestýlku" pod snůšku. Z množství je patrné, že se na noře už pár dní tvrdě pracuje. Pojednou sameček zbystřil, několikrát dlouze pískl. Je to neklamné znamení, samička je tu, sedá na větev lísky na protějším břehu říčky. Netrvá ani dvacet vteřin, samička přilétá, ve vzduchu se zastaví přímo před norou, párkrát zatřepotá křídly a šup dovnitř. Již z pozorování z předchozích let vím, že samička noru jen zkontroluje. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Netrvalo ani minutu a holka byla venku, usedla hned vedle samečka, pískla na něj a ten okamžitě zalétl do nory a makal dál. A takto se to opakovalo celé odpoledne. Samozřejmě s přestávkami, kdy sameček uloví rybku a neúnavně pronásleduje samičku po řece sem a tam a zase zpátky, tak dlouho, až ji od něj přijme. Občas přijme i samečka a dojde k páření, které trvá jen několik málo vteřin. Pak také občas musí nakrmit sám sebe, neb život ledňáčků, zejména v tomto hektickém období námluv je jistě energeticky velmi náročný. Tři a půl hodiny, jež jsem s nimi dnes strávil, neskutečně rychle uteklo. Sluneční kotouč ztrácí na intenzitě a pomalu ale jistě zapadá za nedaleké kopce. Vyčkávám okamžiku, kdy se páreček vzdálí, rychle balím sakypaky, šup do auta a hurá domů......
Později, podle fotografií jsem zjistil, že sameček je jiný, není to ten co před deseti dny. Zcela postrádá na hrudi "náprsenku" z tmavších pírek, kterou měl předchozí vládce teritoria. Ten pravděpodobně nenašel samičku a prohrál boj o lokalitu. Tak už to prostě v přírodě chodí....

....."a  holka byla venku, usedla hned vedle samečka".....

111.png

...."hledím na nádherného, krásně zbarveného samečka!" ....

222.png

...."tak dlouho, až od něj rybku přijme" ....

444.png333.png

...."občas přijme i samečka a dojde k páření" ...

555.png

...."předchozí vládce teritoria" ...

666.png

...."častými návštěvníky jsou zde i morčáci velcí, v tomto případě samička" ....

888.png

 

Náhledy fotografií ze složky Ledňáček říční