wildfoto

(též rosnička stromová; Hyla arborea) je malá žába a jediný zástupce čeledi rosničkovitých (Hylidae) v Česku.
Dorůstá délky 3–5 cm a výšky 3–4 cm, což ji činí jednou z nejmenších žab v Česku. Historicky proslula jako jakýsi barometr, jelikož reaguje na změnu tlaku, který kolísá obvykle před deštěm, a začne skřehotat. Charakteristické skřehotání však vydává i v období rozmnožování nebo těsně před ním. Zbarvení rosniček zelených je poněkud proměnlivé, jelikož kožní pigmenty reagují na teplotu a vlhkost, a tak se její zbarvení mění od světle zelené na tmavě zelenou, nažloutlou, šedou nebo dokonce až na nahnědlou. Zadní končetiny má znatelně silnější než přední, což umožňuje rychlé skákání. Na obou končetinách má přilnavé terčky určené pro šplhání a na poměrně kulaté hlavě a na bocích nápadný vodorovný černý proužek, který se táhne od nozder přes oko a ušní bubínek až k předním končetinám. Obě pohlaví jsou si na první pohled velice podobná, ale bezpečnou odlišností je samcův hnědožlutý vak na hrdle. Pulci jsou černohnědí, zlatavě tečkovaní, později zelenaví. Mají značně vysoký kožní lem, začínající už na hlavě a nápadně lesklé břicho.
Na rozdíl od mnoha druhů žab, které mají tak podobné skřehotání, že je nejde podle něj ani rozlišit, má rosnička zelená velice charakteristický skřek. Samec skřehotá pomocí hnědožlutého vaku na hrdle, který se skřehotáním nafukuje. Skřehotání rosničky zelené je nejvýraznější v období rozmnožování, ale hojně skřehotá i mimo toto období. Na svou drobnou velikost je jejich skřek až neuvěřitelně hlasitý a jde slyšet i na vzdálenost několika kilometrů, což z rosničky zelené činí nejhlasitější žábu Evropy. Charakteristické skřehotání, podle kterého se snadno určuje i jejich výskyt, je silně rytmické „kre-kre-kre-kre-kre...“ a podobá se „volání“ chřástala nejmenšího (Porzana pusilla) a chřástala malého (Porzana parva). Aktivní začíná být rosnička zelená zhruba od dubna a skřehotat začíná od pozdního odpoledne nebo za soumraku, občas skřehotá i přes noc.
Rosnička zelená se živí širokou škálou obvykle živočišné potravy. Pulci požírají vodní bezobratlé jako např. plankton, možný je i kanibalismus. Dospělci se živí převážně většími bezobratlými než pulci, obvykle pak hmyzem a pavouky, které nacházejí na listech stromů a které často loví pomocí rychlého skoku, na který kořist nestačí většinou nijak zareagovat.
( zdroj Wikipedie )
Rosnička je podle mě nejkrásnější z našich žab. Abych pravdu řekl, narazil jsem ne ně čistě náhodou letos na jaře (květen 2013), po té co jsme hledali nové lokality na focení volavek. Po celodenním pátrání, když jsme uondáni dorazili k autu, usadil jsem se na sedačku a jal se zout boty ( po celodenní túře, dost nebezpečná záležitost ) .A jak se tak zouvám, koukám směrem k rybníku a tam na listu ostružiny na mě koukal tenhle prcek! Nevěřil jsem vlastním očím. Tak mě zapózovala až do soumraku....
Další, druhé setkání bylo o pár týdnů později na jedné malinkaté pískovně v jižních Čechách , uprostřed lesa. Část pískovny je zatopená a tudíž je domovem mnoha obojživelníků. Rosničky, skokani hnědí, zelení a skřehotaví, ropuchy, čolci. Dokonce zde žije i jeden druh svižníka (brouk, jež dělá čest svému jménu - za dvě hodiny se mě podařila jedna jediná fotka). Ten samozřejmě žije ve stěnách pískovny, ne ve vodě  .Strávili jsme tam s nimi půl dne. Časem upravím ještě videozáznamy, které jsem pořídil. Zkrátka, když se člověk kouká kolem sebe, mnohdy objeví nečekané.....