Jdi na obsah Jdi na menu

Sýkora koňadra

(Parus major)
je malý druh pěvce z čeledi sýkorovitých. Jedná o největší a nejrozšířenější ze všech evropských druhů sýkor. Původně dávala přednost listnatým lesům, ale dnes žije také v parcích a zahradách a velmi dobře se naučila využívat blízkosti lidí ve svůj prospěch. Koňadra je poměrně výrazně zbarvená. Má žluté břicho s podélným černým pruhem, černou čepičku a černě lemované bílé líce. V létě se živí hmyzem, ale v zimě musí přejít na semena s vysokým obsahem tuku, která často nachází na krmítkách (nejlépe slunečnice) a je ochotna si pro ně přiletět až na lidskou ruku. V Evropě se vyskytuje celkem 7 poddruhů .
Sýkora koňadra je velká asi jako vrabec. Dorůstá délky 13,5-15 cm a váží 14-23 g. Hlavu má leskle černou, jen tváře a příuší jsou bílé. Černá barva pokračuje i na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho (u samice je tento pruh tenčí a často na břiše přerušený, kdežto u samce tvoří uprostřed břicha černou skvrnu). Hřbet je mechově zelený, křídla modrošedá s výraznou bílou křídelní páskou, spodina žlutá a ocas modrošedý s bílými stranami. Zobák je silný, kuželovitý a hnědošedý, nohy šedé a duhovka hnědá. Mladí ptáci jsou bledší a mají žlutavé skvrny na tvářích, bez úplného spodního černého okraje. Létá vlnkovitě a rychle.
Hlas má velmi proměnlivý. U průměrného samce bylo zaznamenáno 32 různých hlasových projevů, ale někteří jich zvládali až 40. Podle studie holandských vědců je zpěv samců ve městech hlasitější, rychlejší a kratší než zpěv samců v lesích. V ČR hnízdí početně na celém území, ale se stoupající nadmořskou výškou se početnost snižuje. Nejvýše hnízdí v Krkonoších, Krušných horách a na Šumavě v 1200 m n. m., během mimohnízdních potulek však vystupuje ještě výše a objevuje se i v pásmu kleče, v době tahu přeletuje také horská sedla. Celková početnost byla v letech 2001-03 odhadnuta na 3-6 milionů párů. V ČR je převážně stálým, v případě mladých ptáků potulným druhem, který na našem území zimuje v počtu 2-4 milionu jedinců. Hnízdí jednotlivě, teritoriálně a monogamně, vzácně byla zjištěna i bigamie. Páry se vytvářejí většinou nově po rozpadu zimních hejn. Velikost teritoria je variabilní a v závislosti na prostředí se pohybuje mezi 0,4-3,0 ha.
Přirozené hnízdění je v dutinách stromů, je však velmi přizpůsobivá a tak vedle běžně obsazovaných hnízdních budek může zahnízdit i na řadě jiných míst (v hromadách dříví, kovových trubkách, dutinách zdí, starých hnízdech strak a veverek, ale i v zemních děrách). Hnízdo staví samotná samice z mechu prokládaného trávou, kořínky a lišejníky, kotlinku vystýlá trávou, rostlinným chmýřím, srstí a někdy i peřím. Stavba trvá obvykle 2-6 dnů, ale v případě prvního hnízdění může trvat i mnohem déle (až 20 dnů). Běžně hnízdí 2x ročně od dubna do července. Velikost snůšky závisí zejména na množství potravy, ale i na době hnízdění, stáří samice a dalších faktorech; obvykle čítá 7-12 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec o rozměrech 17,6 x 13,4 mm a průměrné hmotnosti 1,6 g. Snášena jsou denně, někdy také 2 vejce za 1 den, 3 vejce za 2 dny nebo naopak s jednodenní pauzou. Délka sezení je 12-17 dnů, sedí pouze samice, kterou samec krmí. Mláďata se líhnou během 1-3 dnů, jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 14–23 dnech. V případě 1. hnízdění jsou krmena dalších 6-8 dnů, při 2. hnízdění dvakrát déle. S rodiči setrvávají i přes zimu a ještě v prvním roce života pohlavně dospívají.
Úspěšnost hnízdění je vlivem predace a počasí značně variabilní . Nejčastější příčinou ztrát predací (67 % hnízd), a to hlavně kunou, plchem lesním a strakapoudem. Úmrtnost v 1. roce života je 61,1 %, nejstarší okroužkovaný pták se dožil 15 let a 5 měsíců. Na jaře a v létě se živí převážně živočišnou stravou. Hlavní složku potravy tvoří hmyz v různých vývojových stádiích, zejména pak motýli (až 62,2 %), brouci (až 64,9 %), blanokřídlí (až 45,7 %), stejnokřídlí (až 53,1 %) a dvoukřídlí (až 36,1 %), také pavouci (až 33,3 %). Na podzim a v zimě vyhledává hlavně semena (v předjaří mohou být v potravě zastoupena až 70 %, nejčastěji jde o semena slunečnice, buku a ořešáku). Může také oštipovat dužnaté plody dřevin, pupeny a listy, pít nektar a požírat drobné plže, které vyhledává kvůli obsahu vápníku v ulitách. Mláďata jsou krmena převážně housenkami motýlů (i přes 90 %), dále jiným hmyzem, pavoukovci a někdy i semeny a plody dřevin. Dospělí ptáci mohou mláďata krmit i více než 800x (průměrně 380x) denně, čímž velmi úspěšně regulují výskyt hmyzích škůdců. Podle studie zveřejněné v roce 2007 napomohly hnízdící sýkory v jabloňových sadech ke snížení počtu housenek škůdců o celých 50 %. Potravu sbírá hlavně na větvích stromů a keřů, ale i na zemi a v zimě často také na krmítkách.
O vysoké přizpůsobivosti a učenlivosti sýkory koňadry svědčí i fakt, že se v Anglii naučila rozklovávat hliníková víčka lahví s mlékem a sezobávat smetanu pod ním. Toto chování bylo poprvé pozorováno v roce 1921 a během následujících dvou desetiletích se mezi koňadrami rychle rozšířilo. V roce 2009 byla jako vůbec první pěvec pozorována při zabíjení a požírání netopýrů (Pipistrellus pipistrellus). Útočila přitom pouze na hibernující jedince, a to jen v případě nedostatku jiné potravy. Ojediněle jsou známy i případy kanibalismu a zabití i požírání jiných druhů pěvců.

(zdroj Wikipedie)

 

 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář