Jdi na obsah Jdi na menu

Králík divoký

Oryctolagus cuniculus

Králík divoký dosahuje délky těla 40-50cm, ocas měří asi 6cm. Hmotnost se pohybuje od 1,3 do 2,5 kg. Postavou se podobá zajíci, je však asi o polovinu menší, má kratší uši i končetiny. Nepoměr mezi délkou předních a zadních končetin není tak výrazný jako u zajíce a přední končetiny jsou silnější. Uši králíka měří 6-8 cm a pokud ucho přehneme, nepřesahuje čumák králíka. Uši také nikdy nemají černou špičku. Zbarvení divokého králíka kolísá v odstínech pískové a hnědé, s šedými tóny. Na břiše je světlejší, nápadný je bílý ocas. Vyskytují se i barevné odchylky, zvláště melanismus. Samice se od samce pozná podle jemnější a kulatěji tvarované hlavy, obvykle bývá menší.

​V Čechách byl králík divoký vysazován již ve středověku, zřejmě od 14 století. Později měli např. Rožmberkové v 16. století poblíž zámečku Kratochvíle oboru pro chov králíků. Z obor králíci unikali do volnosti, kde postupně vytvořili stálé populace. Dříve byl v Čechách králík významnou lovnou zvěří, např. ve 30. letech 20. století se ulovilo až 250000 králíků. Roku 1956 však jeho stavy zredukovala infekční myxomatóza. Od té doby se epidemie opakují v nepravidelných intervalech a králíků silně ubylo. Dříve se k lovu králíků používala ochočená fretka, nebo se chytali do sítí.

​Králík divoký žil původně v křovinatých porostech středomořského typu a stálezelených světlých lesích. Ve střední Evropě obývá nejčastěji nižší polohy do 450 m n. m. Preferovaným biotopem jsou suché louky, stepi, polní remízky, stráně a okraje lesů, zvláště borových. Např. v Německu a Anglii si oblíbil vřesoviště. Králíci preferují suché prostředí s mírnými zimami a propustnou půdou, v níž se jim dobře hrabou nory. Králíci se dobře adaptovali na život v kulturní krajině, kde osidlují staré lomy a pískovny, železniční náspy nebo výsypky po těžbě uhlí. 

​Králíci jsou společenská zvířata. Žijí v koloniích tvořených jednotlivými rodinami. Králičí rodina společně obývá jednu noru či systém nor a tvoří ji samec, jedna či více samic a mláďata. V kolonii panuje hierarchie, dominantní samci osidlují nejbezpečnější nory ve středu kolonie a páří se s více samicemi. Ostatní rodiny žijící na kraji kolonie jsou monogamní. V přehuštěných koloniích se stává, že dominantní samci odmítají své soky k rozmnožování pustit. Jednotlivé rodiny mají v rámci kolonie svá teritoria, tvořená norou a jejím okolím. Značkují si je močí a sekretem pachových žláz. Na území kolonie si králíci budují nory, které mohou být vzájemně propojené. Nory nejsou příliš hluboké, ale tvoří pod zemí rozvětvený labyrint s únikovými východy a větracími šachtami. Pokud má samice mláďata a musí na čas opustit noru, pak její vchod ucpe zátkou z trávy a listů. Všichni králíci v kolonii odkládají trus na oddělené místo, jakousi latrínu. Králíci mají bystré smysly, hlavně sluch a zrak. V nebezpečí divocí králíci varují dupáním zadníma nohama. 

​Králík se vyznačuje mimořádnou plodností. Samice vrhá 3 krát až 6 krát ročně 6-12 mláďat. Mláďata se rodí holá a slepá, oči se jim otevřou až po deseti dnech . Matka o ně pečuje tři týdny v podzemní noře, vystlané srstí. Po měsíci se osamostatňují a ve věku 6-8 měsíců pohlavně dospívají. Králík se může dožít 10 let, ale v přírodě jen málo z nich přežije druhý rok, také ztráty na mláďatech jsou vysoké. Zvláště v letech s vlhkým a chladným jarem se králíkům podaří vyvést jen velmi málo mláďat.

Zdroj: Wikipedie